Obec Račice-Pístovice

Obsah postranní lišty

Oddíl postranní lišty

Náhodná fotka
OPRAVENÁ KAPLIČKA V RAČICÍCH

Oddíl postranní lišty

Kalendář akcí
<< říjen 2017 >>
PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Aktuálně se nacházíte zde

Obsah stránky

Pověst o rytíři jménem Friduš z Linavy

V letech 1290 až 1312 držel hrad Račice loupeživý rytiř Friduš z Linavy, který se stal díky jeho pevnosti a nedobytností jedním z nejnebezpečnějších a nejobávanějších lapků Moravy. Jaké byl národnosti a jakým způsobem Račice získal, nelze spolehlivě určit. Zdá se, že na Moravu přišel ze Slezska. Ve znaku měl štít dělený na čtyři vodorovné pruhy, z nichž první a třetí od shora byly černo-stříbrné šachované.

Bylo to na začátku měsíce května roku 1312. Na hradě Račicích, jakož i v osadě v podhradí, bylo velmi živo a veselo. Všichni řemeslníci, jako mečíři, platnéři aj. hotovili potřebné válečné přístroje. Hrad Račice byl silně opevňován, porouchané sem tam hradní zdi byly narychlo dobře opravovány, příkopy kolem hradu prohlubovány, valy pak naváženy. Všelijaké tyto práce, jakož i opravy, děli se pod dozorem samého pána hradu, rytíře Friduše z Linavy, který v té době velmi vlídně zacházel se svými poddanými. Do hradu samého přiváženy byly silné klády a velké kameny, které byly rovnány na hradební zdi, jakož i vně podle nich. Též i staré dřevěné stroje, jimiž metaly se kameny na nepřítele, byly rozestaveny uvnitř hradební zdi. V předhradí samém na mnohých místech pak zasazeny velké kotly, sloužicí k vaření smůly a vody. Hlavní hradební most byl nahusto opatřen novými silnými železnými pásy. Též i veliké zásoby všelijaké potravy sváženy byly do hradu a veliké sklepy pod hradem byly naplněny sudy dobrého vína. Hustý pak a silný vysoký les na straně západní, kolem hradu se rozkládající, byl na čtvrť hodiny cesty téměř na dobro vymýtěn, jen sem tam některý strom ponechán. Každého dne ze všech stran přicházeli do hradu nově najatí žoldnéři, kteří mezi posádku hradní vřaďováni a pod dozorem samého rytíře pilně ve zbrani cvičeni byli. Stálý hřmot a hluk dnem i nocí rozhléhal se ve hradu a kolem něho. Poslové pak na koních udržovali stálé spojení mezi hradem Račickým a Boskovickým.

Však vše toto nebylo také nadarmo, neboť hned z jara roku 1312 doslechl se rytíř Friduš z Linavy, že král Jan vypravuje se na Moravu, kdež mocí válečnou hodlá vbrzku všechny nespokojence a odpůrce své skrotiti. Friduš si byl dobře vědom toho, co jej očekává, kdyby král hradu jeho dobyl. Proto také tento stálý šum a hluk ve hradě a jeho okolí, proto tolik pilných lidí stále zaměstnáno všelikými pracemi.

Konečně dne 15. června oznamoval panu Friduši z Račic posel ranní, který rychlým cvalem ku hradu na koni se přihnal, že hrad pana Artleba z Boskovic jest již kolkolem královským vojskem obklíčen a že v četné družině králově, jak se zdá, mnoho vzácných rytířů českých a moravských se nachází. Při zprávě této bylo na Friduši pozorovati, jakoby lehký mráz celým tělem jeho projel. Rychle však vztyčil opět pyšně svou skloněnou hlavu a po vyslechnutí zprávy počal dávati přísné rozkazy. Hlásnému na hlavní věži hradební přiděleni byli dva z oděnců ku pomoci, by pilně dnem i nocí okolí hradu střežili. Hlídky na hradebních zdích byly také zdvojnásobeny a celé posádce hradu byl dán přísný rozkaz, aby od této chvíle stále ve zbrani přichystána byla a aby v největší střídmosti žila. Od toho dne přestalo také pravidelné spojení denními posly mezi hradem Boskovickým a hradem Račickým.

Měsíc červen přešel zcela klidně, aniž by se královské vojsko před hradem Račickým bylo objevilo. I zdálo se již, že král Jan snad s nepořízenou od hradu Boskovického zpět do Čech odtáhl. Konečně však dne 5. července skoro zrána ohlašoval hlásný panu rytíři Fridušovi, že jakési podezřelé osoby co chvíle z vysokého lesa na západní straně hradu na vymýtěné rovině se objevují, a že se zdá, jakoby to nějací žoldnéři byli. Rytíř Friduš sám vyšel až nahoru na věž a odtud pilně na planinu pohlížel. Den byl nad míru krásný, slunce plným svým jasem osvětlovalo okolí hradu, vzduch byl čistý a obloha nebeská v plné své modré kráse klenula se nad širým okolím, ani nejmenším mráčkem nejsouc zakalena a obepínala svou nedozírnou klenbou daleké českomoravské pohoří na straně jedné a Chřiby na straně druhé. Asi o osmé hodině ranní najednou velký houf jezdců vyjel z lesa na rovinu. Ocelové přilby jednotlivých jezdců, jakož i štíty jejich zářily v jasu slunečním a třpyt jejich mihotal se po planině jako bludičky při mírném vánku za jasného večera. Za jezdci vyvalil se najednou ohromný zástup pěšího vojska a z lesa ozýval se dusný hřmot nákladních vozů obtížených válečnými stroji a přístroji k dobývání hradů potřebnými. Asi za hodinu celá hotovost krále Jana Lucemburského objevila se na vymýtěné rovině a zde táborem se rozložila. Mezi jezdci pozornost zvláště budil jakýs mladý na bělouši sedící rytíř, na jehož lesklé přilbě houpal se chochol ze tří pštrosích per, pod nimiž leskl se zlatý nápis: "Sloužím". Byl to sám král český mladý Jan Lucemburský, po jehož prvé straně klusal na koni neméně nádherně vyzbrojen pan Jidřich z Lipé, mrašálek království českého, po levé straně pak Oldřich z Lichtenburka, nejvyšší purkrabí pražský, a za nimi mnoho ještě jiných vzácných pánů a rytířů českých a moravských, jako: Vok z Kravař, nejvyšší komoří olomoucký, Rémund z Lichtenburka, Půta z Dubé, Bernard z Cimburka, Oldřich z Koldic, Zbyněk z Benešova, Detřich ze Spran a kupodivu i Jimram z Boskovic, bratr Artleba, jehož král po dobytí hradu Sádku na milost přijal a jako věrného vazalu do družiny své vřadil. Ba i sám pan Artleb z Boskovic tu nescházel. Však nebyl v řadě jmenovaných rytířů, ale hned za těmito spatřujeme jej v prvém zástupu žoldnéřů pěších, poníženého, bezbranného, s rukama v zadu spoutanýma jako královského zajatce. V takovém stavu doveden byl pan Artleb z Boskovic, před hrad Račický, neboť král Jan chtěl oba věrné přátele zajednou souditi a dle zásluhy trestati.

Vojsko krále Jana mezitím klidně roloženo jsouc, odpočívalo. Jen vzadu u nákladních těžkých vozů pozorovati bylo život čilejší. Sdělávány z těchto strojů ku obléhání hradu potřebné, některé menší z nich na místě skládány, jiné větší opět v jednotlivé části rozkládány. Na několika místech pak u vysokého lesa rozdělány ohně, při nichž pokrmy pro občerstvení žoldnéřů připravovány byly. V táhlém údolíčku pak na severní straně od hradu se táhnoucím sděláno několik plátěných stanů pro panstvo. Konečně však o čtvté hodině odpolední počal jiný život na rovině. Vojsko počalo se v jednotlivé šiky seřaďovati, rozličné povely počaly se mocně ozývati a v malé chvíli již na to za hlaholu válečných trubek celý zhástup královských oděnců jako hustá mlha počal se rovným směrem ku hradu pohybovati. Dány hlučné povely k útoku. Rychlý pochod žoldnéřů změnil se v cval. Na straně severní a západní hnáno útokem na pevný hrad. Mračno šípů zasvištělo do řad útočníků. Na nejsmělejší odvážlivce házeny byly těžké kameny s hradebních zdí. Ve čtvrt hodině byl útok královského vojska odražen nadobro. Stroje sloužící k obléhání hradů nebylo možno k hradu dopraviti. Celé vojsko královské couvlo opět v ta místa, odkud vypadlo. První útok se nezdařil.

V noci na to se však podařilo královským žoldnéřům přece jen několik strojů obléhacím ku hradu dopravit. Časně zrána dne 6. července obnoven opět útok na hrad. Však i tento opět rychle odražen a královské vojsko se značnými ztrátami bylo nuceno podruhé od hradu couvnouti. Podobně i útok třetího přištího dne opět podniknutý byl s jásotem obležený odražen. Ve vojenské řadě na to konané konečně uznáno, že podobným způsobem marně hradu by dobývali, a že po několika ještě nezdařených útocích bylo by konečně královské vojsko nuceno s nepořízenou a k tomu ještě s handbou od hradu odtáhnouti. Však válečný duch krále Jana zaměstnával se již zvláštní myšlenkou. On to byl, který nařídil padesáti v jeho družině válečné přitomným horníkům z Hory Kutné, aby se pokusili hradební zdi podkopati.

Noc ze dne 10. na den 11. červenec byla příhodná ku započetí naznačeného záměru. Obloha po celou tu noc zatažená byla hustými mraky, z nichž vlažný deštíček v drobných kapkách na vyprahlou zem padal. A za noci této zaryli se všichni horníci jako krtkové do země nedaleko zdi hradebních, aniž by jim v díle jejich od obležených mohlo býti překáženo. Na to každého dne podníkány malé útoky jen na zdař bůh na hrad, by takto obležení stále byli zaměstnáni. Mezitím horníci rychle v díle svém pokračovali. V osmi dnech podařilo se jim dosti značnou část hradební zdi podkopati. Dne 19. července v pravé poledne zbořen konečně poslední pilíř pod zdí hradební. Část podkopané zdi hradební se s velkým rachotem řítila do příkopu. Nastal jásot ve vojsku královském, které cvalem počalo hnáti se ku zbořenisku. Mezi obleženými ve hradě nastal zmatek. V tom, v rozhodné této chvíli, vztyčen byl bílý prapor na hlavní věži. Padací most s velkým hřmotem počal prositi o milost. Král Jan nařídil, aby byla Friduši odejmuta zbraň, a aby byl spoután a odveden za Artlebem. Po tomto činu celá černá posádka hradní rytíře Friduše z Linavy odložila zbraň a klidně se nechala spoutati..

Den na to, dne 20. července, pak byli oba spoutaní rytíři, Artleb z Boskovic a Friduš z Linavy, předvedeni před vojenský soud, jemuž sám král Jan předsedal. Znovu počali Friduš i Artleb prositi krále o milost. Počali prostiti i přítomní v královské družině páni čeští a moravští. Král Jan se nechal uprostiti. Friduše z Linavy přijal na milost se závazkem, že tento ihned nechá rozbořiti svůj loupeživý hrad Račice, jako i Drahůš u Drahan. Téži i Artlebu z Boskovic dána milost, když nejprve 10 zde přítomných a dříve jmenovaných pánů českých a moravských za jeho pokojné chování zvláštním listem zde sepsaným se zračilo a tento jako rukojmí podepsali. Oba na milost přijatí rytířové pak před celou radou přísahali králi věrnost a oddanost, načež učiněni byli královskými vazaly a jich državy jim nadále byly ponechány.

Rytíř Friduš z Linavy byl dle závazku nucen hrad Račice ihned rozbořiti, což také učinil. Ku rozbourání hradu Drahůše u Drahan, jak se zdá, však nedošlo, neboť roku 1322 jej král Jan od hradu Račického odloučil a i s městečkem Drahany jej přidělil ku své královské državě, ku hradu Plumlovskému. Tak to zvětšenou državu svou o hrad Drahůš a městečko Drahany prodal pak téhož roku vrchnímu komořímu olomouckému Voku z Kravař za 2200 hřiven. Od té doby až po dnes zůstaly Drahany při panství plumlovském.

Rytíř Friduš z Linavy se stal od té doby největnějším poddaným krále Jana Lucemburského a jako znamenitý válečník doprovázel tohoto ve všech jeho bojích. I má se zato, že v roce 1322 zahynul v bitvě u Mühldorfu v Bavořích po boku neohroženého rytíře Plichty ze Žerotína, kdež král Jan pomáhal králi Ludvíkovi proti Fridrichu Rakouskému. Od té doby neuchovalo se totiž o rytíři Friduši z Linavy, pánu na Račicích, žádné památky a od roku 1322 uvádí se také v dějinách zcela jiný majitel hradu Račického.

Obsah postranní lišty

Důležité oznámení
Firma VRÁNA, s.r.o., Brněnská, Vyškov příjme nové pracovníky do stolařské výroby provozovna Tučapy 50 na pozici – - Dělník / dělnice do výroby - Stolař Hlavní pracovní poměr, jednosměnný provoz. Nástup možný ihned. kontakt – výroba – p. Brandýs – tel.: 724 038 413 Zájemci se mohou dostavit osobně přímo provozovně v čase od 7:00 do 14:00 hod.

Oddíl postranní lišty

Vyhledávání

Oddíl postranní lišty

Rozhlas
Hlášení ze dne 18.10

Firma VRÁNA, s.r.o., Brněnská, Vyškov příjme nové pracovníky do stolařské výroby provozovna Tučapy 50 na pozici – - Dělník / dělnice do výroby - Stolař Hlavní pracovní poměr, jednosměnn...

Přečíst celé hlášení >

Oddíl postranní lišty

Pro seniory

Oddíl postranní lišty

Přečíst nahlas
Pro funkci hlasitého čtení musíte mít povolen Javascript.

Oddíl postranní lišty

Oddíl postranní lišty

Patička stránky